Hra vznikla před více než třiceti lety v pařížské divadelní společnosti Le Théâtre du Campagnol a již dlouhá léta se hraje po celém světě. Má tu výhodu, že každá země může děj přizpůsobit svým dějinám a významným událostem, což umožňuje také to, že je beze slov. Je to takový divadelní chameleon. Ani minutu se člověk nenudí, neustále se něco děje, přesto to diváka neunavuje. Představení hýří vtipem, barvami, a samozřejmě tancem. Za vše mluví hudba a tanec. Dá se hrát nekonečně dlouho, do hry se mohou přidávat nejnovější události, takže žije stále dál, vyvíjí se, nestárne. Ne tak kavárník (R. Brzobohatý), který za písně Franka Sinatry It was a very good year vzpomíná na dobu, kdy mu bylo sedmnáct. V jeho vzpomínkách protančíme celé století. Děj se protáčí v rytmu retrospektivy. A tak se z uťápnuté puťky v rohu, neustále rozsypávající bonbony TicTac (Irena Máchová), z rozverné studentky (Kateřina Velebová), podnikatelky v červeném kostýmku (Dagmar Čárová), prodejné děvy (Vanda Károlyi – Konečná), zakopávající nervózy kroutící kabelkou (Vladimíra Striežencová), dominy na vysokých podpatkách (Pavlína Mourková), postarší dámy (Hana Gregorová) a jejich jedenácti gigolů postupně stanou dámy a pánové z přelomu století, pohupující se v rytmu valčíku. Jak čas plyne, z Rakouska-Uherska se stává Československo. Někteří odplouvají do Ameriky, aby se pak se vší slávou vrátili za písně You wanna be americano, rozdávající poklady jako je Coca Cola, žvýkačky a cigarety. Celou hrou se proplétá práskač a patolízal (Jak Révai), přesný typ „malého“ člověka, který vlaje tam, kam věje tu východní, tu západní vítr. Aby ale nebylo všechno jen rozverné a veselé, vpadne na scénu hrozba fašistického Německa. Nejprve je vydupána pryč, o to horší je však situace, kdy se oficír vrací. Mladou židovku (Vanda Károlyi – Konečná) všichni kromě jednoho opouští a ona sama bojuje o holý život. Scéna je to natolik silná, že nepotřebuje žádný hudební doprovod. Vanda Károlyi – Konečná svým stepařským uměním, mimikou a gesty dokáže udělat tak silný dojem, že do té doby tleskající a zpívající publikum doslova zmrazí. O to drsnější je pak návrat do reality. Po té, co židovka prohraje svůj boj s nacismem a projde dveřmi, z kterých se symbolicky vyvalí oblaka dýmu, ozve se píseň Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít. Dobrá facka. 
Šedesátá a sedmdesátá léta jsou ve stylu hnutí Hippie, Elvise, Beatles, Twistu, krasobruslařských závodů, puntíkatých legín, balerínek a peroxidových vlasů. Dokonce ani na Poupata, Spartakiádu s rudými šátky a typický socialistický úsměv tvůrci nezapomněli. Příběh plynule přejde mezi vexláky, odbravené fešáky s čírem měnící bony za tuzexové džínové bundy. V tu chvíli tu vykvétají první homosexuální vztahy. Už od začátku jsou tu jaksi dva hoši navíc, kteří neustále nemohou najít na tanec partnerku. Přestože je scéna s písní Karla Černocha a Petra Dvorského Láska prý vlastně velmi dojemná, z hlediště se ozývá hýkání, sedadla smáčí slzy a divadlo se otřásá výbuchy smíchu. 
Počátek devadesátých let je navozen atmosférou rozdělení Československa. Státní hranice je na scéně postavena ze židlí, které se milenci a přátelé snaží překonat. Některým se to podaří, jiným ne, a ti se pak loučí s tím, že Co bolí, to přebolí - čo bolí, to prebolí. Nesmí chybět Michael Jackson, měsíční chůze, mobily, frmol a diskotéky. Příběh končí tam, kde začíná – letmé pohledy do zrcadla, stejná gesta, mimika. 

Na premiéru Divadlo Radka Brzobohatého pozvalo i jednu z autorek původní francouzské hry Le Bal, paní Evelyne Loew. Ta se k českému představení vyjádřila takto: „Líbilo se mi to a moc. Viděla jsem tuto hru v Brazílii, Dánsku, Německu i Austrálii, a je pro mě velmi vzrušující pohlédnout do dějin všech těch zemí. České a Slovenské představení pro mě však mělo největší sílu, bylo nejvíce vzrušující.“ 

Je to strhující, každý zpívá, tleská, a kdyby měl možnost tak i tančí. Mám k tomuto představení jen jednu výtku. Nemůžu se přidat. Standing ovation, bravo, a já říkám, vážení čtenáři, ano.

Tančírna
Divadlo Radka Brzobohatého
Premiéra 22. září
Režie Hana Gregorová
Hlavní role Radek Brzobohatý
Hudbu vybral O. Brzobohatý
Choreografii vytvořili Petr Čadek a Tomáš Slavíček.

http://www.divadlorb.cz/repertoar/tancirna.html