Volný remake v tomto případě znamená spíše lehkou inspiraci. Oba filmy mají dohromady společné pouze dvě podobné scény, přijetí úplatku v podobě sexuálního ukojení, kouření drog před udiveným zadrženým, a hlavní postavu detektiva, jehož hlavní priority jsou drogy, sex a sázení na sport. Zatímco Herzogův Špatnej polda je spíše halucinogenní zábavou, Ferrarův Bad Lieutenant připomíná depresivní návštěvu šedivého kostela, lemovaného kamennými chrliči a zakrytého černým mrakem.

Nikdy přímo jmenovaný Poručík (charizmatický a zároveň slizký Harvey Keitel) není propracovanou postavou, ale spíše soupisem neřestí, který při vyšetřování znásilnění jeptišky prozře a začne hledat spásu.

Při sledování filmu jsem se neubránil představě fanatického kazatele, dštícího oheň a síru, ukazující na velehříšný svět okolo. Svět zlého Poručíka připomíná náladou špinavé ulice Scorseseho Taxikáře – pochmurná kamera zachycuje pouliční dealery, grázlíky bez budoucnosti a ošklivé prostitutky, mezi nimiž se pohybuje postava, jež by měla pomáhat a chránit. Stereotyp skrz naskrz prohnilého policajta je symbolem deziluze a pocitu beznaděje, a jako takový je ideálním základem pro postavu, jejíž motivací je vykoupení.

Jak už to tak bývá při pohledu na svět okem náboženství, chybí zde něco jako protiargument nebo hlubší zamyšlení. Nevíme, proč je Poručík takový, jaký je, stejně tak nám zůstane skryta přesná příčina jeho náhlého pohnutí. Musí nám stačit pouze jeden pohled na jedinou „nešpinavou“ postavu ve filmu.

Jeptiščin andělský vzhled je součástí katolické symboliky, která prochází celým snímkem – a je dost otravná. Ferrara žene tuto kýčovitost někdy až do krajnosti, šokuje nás informací, že Poručík je katolík a ve chvíli jeho vnitřních proměn za něho usazuje polštářek s obrázkem Ježíše. Novozákonní zásady o pokání a odpuštění zasazuje do současného fungování světa takovým způsobem, že to vyznívá přinejmenším divně. Postava jeptišky, s vizáží anděla se zlomenými křídly, je přes veškeré utrpení schopna pachatelům odpustit. A na cestě za vykoupením se o to samé pokusí i Poručík, avšak závěr prozrazuje, že hříšníkům tato výsada nepatří.

Původní Bad Lieutanant zkrátka vypadá, jako by scénář psala paní Carmodyová z Darabontovy Mlhy. Katolický thriller se sice může pochlubit tahem na branku v podobě atmosféry, syrovosti a vykreslení ošklivosti všedního života spodiny (což se týká hlavně ošklivého nahého Keitela), a také trochou té kontroverze (onanování před zadrženými puberťačkami, znásilňování jeptišky krucifixem, halucinogenní Ježíš, opět ošklivý nahý Keitel), ve výsledku ale není ničím jiným, než prázdným moralizováním a nápodobou naturalistických amerických filmů 70. let. 

Foto: www.papermag.com, ultimopoeta.wordpress.com, www.hce.cz