Amenabárova agora současného světa
Agora (2009) zpočátku vypadá jako další z řady novodobých filmů „mečů a sandálů“. Od Gladiátora nebo Tróji ji ale odlišují nemainstreamový režisér Alejandro Amenabár a také originalita. Tento španělsko-americký snímek není jen klasická hollywoodská romance obalená antickými reáliemi a akčními scénami…
Barcelonská alternativa k moři a ke Gaudímu
Energie umění 60. a 70. let byla tak silná, že ji nedokázalo zastavit téměř nic, ani nedostatek financí. Každá myšlenka se tehdy dokázala zhmotnit. Konrad Fischer (1939 – 1996) byl tehdy mladý umělec a začínající galerista z Düsseldorfu, který chtěl také něčím prorazit. Zpočátku se mu nedařilo, pak ale v roce 1967 zasklil dva konce jedné obyčejné pasáže a co se díky tomu stalo a co následovalo lze spatřit do 12. října v barcelonském Muzeu současného umění, které samozřejmě nabízí mnohem více.
Průměrné probuzení z noční můry 21. století
Řádění firmy Michaela Baye Platinum Dunes se evidentně nezastaví před žádným hororovým kultem. Je to nějaký čas, co nás nudil remake Texaského masakru motorovou pilou (2003), a je to dost krátce, co fanoušky zklamala předělávka Pátku třináctého (2009). Hoši z P.D. stále oprašují nedotknutelné klasiky a najímají videoklipaře (v tomto případě Samuela Bayera) k jejich prznění. Samozřejmě, že se to nevyhlo ani nejslavnějšímu zdravotně postiženému vraždícímu úchylovi - Freddy Kruegerovi.
Zoufalá neucelenost ozubené vagíny
Jak vypadají důsledky potlačované sexuality, aneb kluci jsou nadržená prasata a ukusovat jim údy musí být hrozně zábavné! Asi tohle si ve zkratce myslí tvůrci bizarní komedie Intimní tajemství (2007).
Lidi! Všichni jsme umělci!
Vyrobit „umění“ a nechat si ho hned vystavit je nevšední zážitek. Nemusíte být přitom vůbec nadaným výtvarníkem. Stačí vzít pastelky, roztočit kruhový stůl a náhoda vytvoří dílko za vás. Akční výstava Leporelohra v Českém centru v Praze , kterou připravili umělci Petr Nikl a Ondřej Smeykal má přimět lidi, aby nezapomínali na to, že mají vlastní fantazii a že život je nutné okořenit tvůrčí hrou.
I katolíci mají nárok na thriller
Nedávno se začal českými kiny potácet Herzogův Špatnej polda (Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans) s Nicholasem Cagem v hlavní roli. Ulítlá černá komedie o věčně zfetovaném detektivovi se zády křivými stejně jako jeho morálka, je volným remakem téměř stejnojmenného snímku Abela Ferrary roku 1992.
Stáhni mě do 80. let
Z mainstreamové produkce se dnes hororový fanoušek nenasytí. Pokud v kině nenatrefí na impotentní remake svého oblíbeného kusu nebo nudný remake nudného asijského hororu, nezůstává mu příliš kvality na výběr. Ještě že je tu stále Sam Raimi, jenž ke všeobecnému štěstí nezabředl do příběhů o neurotickém parkouristovi v sadomaso oblečku a upřímně se vrátil k popkulturní nechutnosti ovlivněné pohanskou mystikou.
Nesmyslné putování na jih
Rád z kina odcházím s jinou náladou, než do něj vstupuji. Je to pro mě hlavní indikátor kvality filmu. A když následně tu náladu zanalyzuji, hned vím, jestli jsem vyhodil peníze nebo ne. Na Cestu jsem šel nedělně odpočinutý, odcházel jsem s roztěkanými myšlenkami. Tvůrci odvedli svoji práci skvěle.
Art Prague: Tři desítky galerií pod jednou střechou
Veletrh současného umění s názvem Art Prague, který právě probíhá ve Výstavní síni v Mánesu, vám jako návštěvníkům nabídne neskutečnou věc - v jeden den zažijete pocit, že jste byli ve třech desítkách galerií najednou. Uděláte si jasno, co dnešní uměleckou branži zajímá.
Grónsko-dánská (ne)detektivka
Stává se, že mi lidé řeknou „Tuhle knihu si prostě musíš přečíst“. To asi každému. A kdybych měl číst všechno, co mi je doporučeno, tak se v tom utopím. Cit slečny Smilly pro sníh od Petera Hoega patří mezi ty knihy, o kterých uslyšíte dříve, než si jich povšimnete v knihkupectvích. Rozruch kolem ní a také tvrzení „To by sis měl přečíst, v té knize se rozlišuje asi deset druhů sněhu.“ mě nakonec donutilo si pro knihu zajít.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- následující ›
- poslední »